Na ochranu vody nejsou peníze

Obce nemají z čeho financovat ochranu podzemních zdrojů vody. O peníze musí žádat stát nebo kraje, vyjednávání často trvá roky.

Svůj největší podzemní pramen pitné vody nemá Česko zabezpečený před znečištěním. Peníze, za které se už před lety měla v jeho okolí vybudovat potřebná ochrana, se totiž utrácí jinde.
Zpod povrchu země u Březové nad Svitavou vytryskne ročně třicet miliard litrů vody, které zásobují celé Brno. Vodohospodáři z Jihomoravského kraje musí za čerpání této vody zaplatit do státní pokladny ročně šedesát milionů korun. Polovina částky míří do Státního fondu životního prostředí, druhá do rozpočtu kraje, na jehož území se pramen nachází. Za vodu z Březové tedy inkasuje Pardubický kraj, paradoxně ten, který na ní není závislý.
Nefunkční pravidlo
Čerpání vody z podzemních zdrojů se zpoplatnilo před osmi lety právě proto, aby se peníze vracely zpět na jejich ochranu. Například krajům zákon nařizuje, aby svou polovinu peněz posílaly přednostně do obcí, které leží v oblasti podzemních zdrojů. A Březová by tedy měla být na prvním místě - nachází se tam nejvydatnější pramen v celém Česku.Jenže ve skutečnosti tento systém nefunguje. Město Březová už pět let shání peníze na to, aby postavilo kanalizaci a vlastní čistírnu odpadních vod. Podzemní pramen totiž není před městskými splašky nijak chráněný. Z peněz, které pramen vydělá, ovšem zatím v Březové neviděli ani korunu. A na vybudování kanalizace by jich potřebovali 150 milionů.
Přesně tolik už z vodního pramene v Březové získal za posledních pět let Pardubický kraj. Jenže na kanalizaci v Březové se rozhodl poprvé přispět až letos, a to pouhými třemi miliony. "Sto dvacet šest milionů korun jsme museli získat z evropských peněz. Zbylých 24 milionů budeme platit z dotace SFŽP, příspěvku kraje a komerčního úvěru," říká starosta Březové Martin Kiss.
Omezení bez kompenzace
Ani po vybudování kanalizace v Březové nebude ovšem nejcennější český pramen ochráněný. "Například obce Radiměř nebo Banín, které leží v pásmu hygienické ochrany, kanalizaci stále nemají," upozorňuje ředitel Brněnských vodáren a kanalizací Miroslav Nováček.
A peníze nepřitékají ani k dalším místům, kde vyvěrají ročně tisíce litrů pitné vody. V celém Česku je jich přes tři tisíce. "Pochopení státních orgánů není zatím takové, jaké by si ty významné prameny zasloužily," dodává Nováček.
Obce v jejich blízkosti totiž nepotřebují stavět pouze kanalizace nebo čističky. "Ekologických staveb potřebných pro ochranu zdrojů je celá řada," říká starosta Kiss.
Na ochranu pramenů si obce samy vydělat nedokáží. Právě přítomnost podzemních zdrojů na jejich území jim totiž brání v podnikání, které je v jiných místech běžné. V okolí zdrojů pitné vody nemohou firmy například provozovat benzinové pumpy a platí tu zpřísněný režim pro průmyslovou výrobu. "Přilákání podniků a investorů je těžké. Navíc obce, kde se těží ropa nebo uhlí, dostávají od státu kompenzace. My nedostáváme nic," dodává Kiss. Přestože peníze určené na ochranu pramenů končí jinde, než kde by měly, systém se v nejbližší době měnit nemá. Ministr pro životní prostředí Ladislav Miko ho považuje za správný. Peníze mají podle něho i nadále putovat do krajských pokladen, nikoliv obecních. "Vychází to z předpokladu, že podzemní vody zasahují do více katastrálních území, a proto by jejich ochranu měly zabezpečovat kraje, nikoliv obce," říká Miko.

Zdroj: HN, 2.10.2009, Autor: Jana Sotonová